Hlavní stránka |
Škola |
Doprava |
Táboření a kluby |
Reportáže |
Fotografie |
Témata |
Ostatní |
Rozcestník |
Ke stažení |
Sázky |
Návštěvní kniha |
Kalendář |
Kontakt |
|
Fosfátová drážka na Nauru |
Na ostrově Nauru (který je nejmenší republikou světa) existoval po dobu více než jednoho století systém úzkokolejných železnic sloužících k těžbě a dopravě guána bohatého na fosfáty z pahorkatiny ve vnitrozemí do zpracovatelského závodu a přístavu ve městě Orro. Provoz byl zahájen v roce 1907, v roce 1937 byla páteřní trať přerozchodována z 600 mm na 914 mm a v roce 2009 byl po vytěžení ložisek guana zastaven. HistorieTěžba na fosfáty bohatého guána, tedy nahromaděného trusu mořských ptáků, začala na ostrově Nauru v roce 1907, tj. ještě v období, kdy Nauru spadalo pod správu německého císařství. Protože ložiska guána se nacházela ve vnitrozemí cca 2 km od pobřeží a na úbočí hory Janur, resp. náhorní plošině za ní, byla pro dopravu zvolena úzkorozchodná železnice o rozchodu 610 mm. Společně s rozvojem těžby postupovaly koleje do hloubi ostrova, zatímco správy nad ním se ujala postupně Austrálie a posléze též Británie a Nový Zéland. Z páteřní tratě byly postupně vybudovány čtyři rozvětvené odbočky do oblasti hlavních ložisekn a celková délka kolejí na ostrově dosáhla 30 km. Dalšího prodloužení se dočkala dráha ze zpracovatelského závodu k molu v Aiwu, přičemž tato větev byla dokonce v roce 1912 elektrifikována (někdy po roce 1917 byla však větev k molu zrušena a nahrazena pásovým dopravníkem). Protože guánové doly postupně zabíraly stále větší část ostrova, objem přepravovanéh materiálu na železnici rostl a páteřní trať již kapacitně nedostačovala, byla v roce 1937 přestavěna na dvojkolejnou o rozchodu 914 mm (3 ft). Pravděpodobně došlo i k přerozchodování některých odbočných tratí, protože nejpozději v období japonské okupace (1943–1944) byly dvoustopové drážky definitivně zrušeny. Páteřní trať i nadále sloužila potřebám těžby, která se vzdalovala od pobřeží a ve které stále více nacházely uplatnění modernější stroje, takže síť úzkokolejek byla omezována až zůstala pouze jediná trať 3,9 km dlouhá, od posledních těžených ložisek k přístavu. Těžba primárního guána skončila v roce 2005, nicméně vláda Nauru počítá s dotěžováním sekundárních zdrojů (odpady z předchozího zpracování) až do roku 2047. Úzkorozchodná železnice byla pravděpiodobně v provozu do roku 2009 (jiné zdroje uvádějí provoz pouze do roku 2000 a pak přechodně ještě v letech 2005 a 2006), následně byla zrušena a vyjma dvou krátkých úseků bývalé páteřní dráhy zlikvidována. Jedna z původních parních lokomotiv o rozchodu 610 mm Orenstein & Koppel je vystavena v přístavu jako památník na období provozu drážky. PopisHlavní dráha od zpracovatelského závodu nedaleko přístavu v Orru stoupala takřka 180° obloukem po úbočí nejvyšší hory ostrova Janor (též Command Ridge 70 m) skrze osadu Eatoborowada na náhorní plošinu ve výšce cc 30 m. Po úbočí Janoru vedla dále k severu nad jezerem Buada skrez osady Oreb, Atumurumur, Etabae, Wengom a Eateragabe ke koncové stanici u osady Yedwen. Trasa páteřní trasy víceméně vycházela z geografie ostrova, nutnosti dovést železnici na náhorní rovinu a současně obsloužit postupně od pobřeží ke středu ostrova otevíraná ložiska guana. Z hlavní větve drážky odbočovaly v záasadě čtyři skupiny kolejí přímo do oblastí těžby - první na jih nad vesnici a letiště Yaren, druhá na sever, kopírující pobřeží, kde byla nad vesnicemi Nibok, Uaboe, Baitsi a Arubo otevřena těžba na několika terasách ve svahu, třetí opět k jihu nad předchozí ložisko u osady Eanuawirieria a poslední u koncové stanice Yedwen do prostoru současných australských imigračních středisek uprostřed ostrova. Zdroje
Článek na dané téma si můžete přečíst rovněž na serveru Správným směrem.cz Článek ze dne 10. 2. 2024 byl naposledy upraven dne 13. 2. 2024 a zobrazen celkem 387×, naposledy dne 2. 5. 2024 v 14:16. |